LAPLAND EXTREME CHALLENGE - 1.DÍL

DNE 17. 3. 2017 VE 22:00 DORAZILI MARKÉTA “PEGGY” MARVANOVÁ (21) A JEJÍ PŘÍTEL ADAM ZÁVIŠKA (23) DO CÍLE VÝZVY LAPLAND EXTREME CHALLENGE. PO 27 DNECH A 13 HODINÁCH SE JIM PODAŘILO JAKO PRVNÍM V HISTORII DOKONČIT DOPOSUD NIKÝM NEDOKONČENOU VARIANTU ZE SÉRIE ZÁVODŮ V LAPONSKU. TISÍCOVKA KILOMETRŮ ZASNĚŽENÝM FINSKEM OD ROKU 2013 ODOLÁVALA VŠEM VYZYVATELŮM.

Lapland etxreme challenge (dále jen LEC) je zcela neobvyklý závod. Nemá žádné zabezpečení. Po cestě nejsou žádné záchytné body, kam by bylo možné poslat baterie, jídlo a jiné spotřební zboží na trasu. Závodníci mohou využívat pouze veřejné služby (obchody, hotel). První civilizace, kde se dá dokoupit jídlo je až v polovině trasy. Trasa není pevně určená. Úkolem je projít 40 bodů, z čehož přibližně 20 je umístěno uprostřed lesa, zamrzlých vodních ploch nebo bažin bez jakékoli cesty. Délka zvolené trasy se může lišit, vzhledem k preferencím a aktuálním podmínkám a pohybuje se přibližně okolo jednoho tisíce kilometrů. Limit na dokončení je stanoven na 30 dní.

Peggy: „Extrémním závodům se s Adamem věnujeme několik let. Zprvu každý sám, než jsme se při jednom takovým před dvěma lety potkali a začali společně. Na Lapland etxreme challenge jsme se připravovali 2 roky. Na poprvé jsme zkoušeli zvládnout výzvu na snowbiku, nebylo moc z čeho čerpat informace, protože nebyl nikdo kdo by předtím výzvu zvládl, neexistovaly žádné recenze tratě,  doporučení a pod. Nevěděli jsme co očekávat, takže náš první pokus byl neúspěšný. Už při odjezdu z Laponska jsme se shodli na tom, že oba rádi podnikneme tuto výzvu znovu. Přípravy na letošní ročník tedy běžely v plném proudu už od samotného nevydařeného návratu z prvního pokusu. Nejvíce nás zaměstnávalo vymyslet jaké vzít lyže a jak výbavu co nejdokonaleji zkombinovat tak, aby nám nic nechybělo a vše mělo co nejnižší váhu. Váhu saní s jídlem na 14dní, bateriemi a palivem na 30 dní, se nám nakonec podařilo dostat na neuvěřitelných 35kg. Namísto lyží co používají místní, jsme si vzali splitboardy, které měly ideálnější parametry a umožňovaly nám použít vymyšlenou kombinaci bot pro dostatečný komfort v mrazu a ochranu proti vodě. Všechno jsme několikrát testovali, abychom si byli jistí funkčností. Vyrazit se splitboardem bylo pro některé lidi nepochopitelné, ale právě díky tomu, že jsme nezvolili místní lyže, ale testovali a vymýšleli něco, co ještě nikdo předtím, byli jsme zároveň schopni dokončit něco, co nikdo předtím.“

ÚTRŽKY Z DENÍKU PEGGY A ADAMA

LEC PŘED STARTEM - 2. POKUS ADAMA A PEGGY O ZDOLÁNÍ VÝZVY

Stejně jako loni na polární kruh vyrážíme naší věrnou Felicií. Na cestu dlouhou 2 500 km (jednosměrně) jsme se kupodivu v posledních dnech nemohli dočkat. Věděli jsme, že odjezdem skončí všechen chaos. Při příjezdu do Rovaniemi nás vítá déšť. Všechen sníh je mokrý, je vlhko a teploty nad nulou. Trvá to jen chvíli, než začíná mrznout a na všem se vytváří ledová krusta. Takové počasí je ideální, protože zpevní cesty i volný terén všude tam, kde byly teploty nad nulou. Sněhu je letos o metr míň, což je tak akorát. Předzávodní meeting probíhá veseleji, jsou lepší podmínky, jsme lépe připraveni a startuje nás 5 (já a Adam, další Čech Petr, Ital a Španěl), což je všechno pozitivnější. Jsme připraveni čelit podmínkám, co jsme tu zažili minulý rok, máme speciální lyže do hlubokého sněhu (máme splitboardy, pro jejich diametrálně větší šířku, která pozitivně působí na zmenšení tlakové síly vůči sněhu).

DEN STARTU 18. 2. 2017

Na startu poprvé vidíme zvolenou výbavu ostatních. Sáně každého vypadají při nejmenším dvakrát větší než naše. Také nikdo nemá lyže, které by se plochou přibližovaly našim. Podmínky a počasí se zdají být ideální a tak nás v duchu napadá, jestli naše přípravy nebyly zbytečně přehnané. Přemýšlíme, jestli by letos celou trať nešlo zdolat na klasických běžkách, jako mají ostatní. Zjištění, že bychom si namísto dlouhého vymýšlení a shánění mohli jen jednoduše doma vzít běžky a vyrazit, by bylo zdrcující. Z vlastních zkušeností víme, že první den nemá cenu spěchat, tak uléháme už v devět večer v závětří pod vrcholem kopce, před prudkým sjezdem. Tohle místo má dvě výhody, je tu menší zima než u jezera dole pod kopcem a vidíme zde jako jediní polární záři.

2. DEN

Brzy ráno si užíváme sjezd z nevelkého kopce, ale každý metr bez dřiny je vítaný. Dole zjišťujeme, jaké drama zde prožil včera večer Antonio, když ve sjezdu spadl a rozsekl si bradu. Jsme zvědaví, jestli bude pokračovat.

3. DEN

Dnes ráno končí náš český běžec Petr Klos. Jeho vlastnoručně vyrobené sáně nemají geometrii umožňující průchod volným terénem. Ačkoli jsme ještě nedošli do míst, kde nejsou žádné cesty, tuší, že takových úseků bude ještě mnoho a vzdává. Naopak Antonio je zpátky ve hře a s šesti stehy nás ještě večer vesele míjí. Nakonec ale spíme všichni na stejném místě.

8. DEN

Antonio a Fabio se drží už dva dny před námi. Každý den kolem 10. hodiny míjíme místa jejich společných noclehů. Záměrně se nesnažíme je dojít a předejít. Oba mají s sebou jen klasické běžky, a proto tušíme, že na nás stejnak budou čekat v úseku, kde cesty skončí, a my budeme prošlapávat. Původně jsme očekávali, že tato chvíle nastane jako loni u bodu č. 6, pro dobré podmínky se ale až k bodu č. 8 dostáváme po velmi kvalitních cestách.

Přesně jak jsme očekávali, na místě kde oba soupeře předcházíme, končí cesta. Následujících 10 kilometrů jdeme takřka společně. První se nám ztrácí z dohledu Ital a pak se společně s Adamem vrháme do zkratky a předbíháme i Španěla. Vzápětí se dostáváme do místa, kde není žádná ani stará cesta a sníh se hodně boří i nám. Protože je večer, nepospícháme a uleháme. Jsme vyčerpaní a potřebujeme uvařit dříve, než u tavení vody usneme. Jen pro představu, každý den děláme dohromady 4-5 litrů vařící vody. Tato voda nám stačí na všechno, pití i jídlo pro dva na den. Ačkoli máme hrnec s výměníkem, zástěnu a kvalitní palivo, stejně nám udělání vařící vody ze sněhu zabírá cca 3 hodiny každý den. Vše komplikuje ještě fakt, že je několikátý den v noci a k ránu -35 stupňů. Než dojíme večeři, přichází za námi Antonio.

9. DEN

Fabio končí.

11. DEN

Po desíti dnech konečně teploty stoupají. Téměř každodenní -35 stupňové mrazy přestávají být poslední dny příjemné. Těšíme se do srubu, kde se konečně po tolika dnech ohřejeme a všechno usušíme. Tento den přicházíme do prvního opravdu náročného panenského úseku. Potvrzuje se nám, jak důležitá je kombinace našich širokých lyží a úzkých sáněk. Ve chvíli kdy přicházíme do srubu a zatápíme, nám přichází esemeska od organizátora, že Antonio končí.

Poznámky pod čarou:

V cíli se dovídáme, že Fabio i Antonio skončili z důvodu vážných omrzlin. A z trasy je vezli rovnou do nemocnice.

KONEC PRVNÍHO DÍLU