V dubnu až květnu 2007 jsem se spolu s Rakušankou Gerlinde Kaltenbrunner pokusila o výstup na 8.167 m vysokou Dhaulagiri. Původní záměr prostoupit alpským stylem východní stěnou se hned po prvním aklimatizačním výstupu na úroveň prvního výškového tábora ukázal jako nerealizovatelný. Důvodem bylo kromě chybějícího dostatečného firnového podkladu hlavně padající kamení. Zůstaly jsme proto na normální cestě přes severovýchodní hřeben nejen v rámci aklimatizace, ale při samotném pokusu o vrchol. Dodržely jsme alespoň náš cíl lézt alpským stylem. Nepřipravovaly jsme si výškové tábory, i během aklimatizace jsme si nosily stan a další nutné věci podle potřeby nahoru či dolů, pouze jsme si před pokusem nechaly na úrovni jedničky materiálové depo – jak to s ním dopadlo se dočtete níže. Nepoužívaly jsme ani fixní lana natažená po celé délce mezi dvojkou a trojkou, naprostou většinu v terénu se sklonem do ca 60 st. částečně firnem, vodním ledem i mixy jsme lezly sólo.Tři nebo čtyři poslední délky jsme vzájemně jistily, resp. první lezla navázaná, druhá jistila od provizorního štandu, vždy tak kolem 25 metrů, postupové jištění v mixovém terénu nebylo s ohledem na čas v podstatě možné.

Vrchol se nám nakonec zdolat nepodařilo. Při prvním pokusu nás ve trojce ve výšce ca 7.500 nepustilo výš dlouhotrvající sněžení i můj zhoršující se zdravotní stav. Po dvou nocích čekání na zlepšení počasí jsme proto raději v husté mlze sestoupily. Druhý pokus pak za čtyři dny absolvovala Gerlinde sama se skupinou pěti Španělů, kteří kromě nás jako jediní zůstávali ještě v základním táboře. Od našeho prvního pokusu se ale počasí už jen zhoršovalo, sněžilo poměrně intenzivně. Ve dvojce jejich stany zasypala lavina, Gerlinde vyvázla s obrovským štěstím v podstatě bez újmy, i když si cestu ze stanu musela vyříznout. Dva ze Španělů, bohužel, takové štěstí neměli a pod sněhem zůstali. Poté, co už před tím zůstal nahoře jeden z Italů, další Španěl z jiné skupiny přežil sedmisetmetrový pád bez vážnějších zranění jen zázrakem a k tomu se přidalo několik dalších nepříjemných zážitků, byl pro mě návrat domů o to šťastnější.

Jednou z těch „drobných nepříjemností“ bylo to, že nám někdo z výprav, které z kopce odcházeli před námi, odnesl věci z depa. Místo pytle s našimi věcmi zbyla jen díra ve sněhu. Přišly jsme tak o výškový stan, vaření, samonafukovací karimatky, spacáky, lékárnu, péřovou bundu… To jsme zjistily, až když jsme do jedničky dorazily při pokusu o vrchol. Vypomohly jsme si aspoň tím, co ostatní na kopci nechali. Mě ze všeho nejvíc mrzela péřová bunda SPANTIK a spacák KOTEKA 500, kterými mě na expedici vybavil SIR JOSEPH. Zvlášť poté, co jsem si při aklimatizaci ověřila jejich vynikající vlastnosti.

Např. ve spacáku KOTEKA 500, který má výrobcem uváděný komfort v rozmezí od -3 do -9 st., jsem vcelku pohodlně přečkala noci, kdy byly teploty přes – 20 st. ve stanu. V base campu mi téměř domácí komfort poskytoval péřový spacák LOOPING 1200, který už jsem otestovala před dvěma lety na expedici severní stěnou Everestu. Výbornou službu mi poskytly i primaloftové kalhoty TUMYS, v kterých jsem trávila hodně času v základním táboře a stačily mi místo péřových kalhot i při pokusu o vrchol. Vestu KOTEKA a hlavně softshellovou bundu SALTORO používám v průběhu celého léta téměř dennodenně i v Alpách, kde se pohybuju jako průvodce. SALTORO je při minimální váze i objemu maximálně univerzální, dá se použít jako jedna z izolačních vrstev, navrch jako ochrana proti větru, výborně dýchá (mnohem lépe než oblečení s membránou windstopper), velmi rychle schne, v batohu nezabere téměř žádné místo, navíc se dá bez problémů nosit i do města. Stejně tak mám vždycky buď na sobě, nebo v batohu kalhoty CHAAC z membrány EXCEL DRY GX, které při váze kolem 400g netvoří v podstatě žádnou zátěž, přitom poskytují stoprocentní ochranu před větrem, sněhem i hustým vytrvalým deštěm a v porovnání s gore-texem jsou mnohem prodyšnější. Větrovkou ONYX vážících necelých 200g, kterou kromě hor používám i při běhání či na kole, jsem na expedici úplně nahradila gore-texovou bundu.

Firmě SIR JOSEPH ještě jednou děkuji za podporu a po mnoha letech srovnávání s výrobky i těch nejrenomovanějších světových značek doporučuji jejich spacáky i oblečení na jakákoliv dobrodružství i výlety nejen v horách.